18. května se žáci 5. A nemohli už několik dnů dočkat. Čekala je totiž každoroční mezi žáky (a samozřejmě i mezi dohlížejícími učiteli) velmi oblíbená akce – společné odpoledne a večer zakončený přespáním ve škole.

Scházeli jsme se v pošmourném odpoledni, zatímco naši hokejisté bojovali na mistrovství světa se Slovinskem, které – za velké radosti nás všech – nakonec porazili. A ačkoli nám chladné a zamračené počasí příliš nepřálo, děti si rozhodně nenechaly zkazit náladu a zajít chuť na tak oblíbené špekáčky a venku si je jak samy opekly, tak s chutí snědly.

S mastnými pusami se pak děti, nasáklé jemnou nevtíravou vůní ohně, vrátily do školy, aby si připravily své válečné ležení. Než vyřešily rébus „kdo s kým a vedle koho“, začalo se stmívat. A jak soumrak padal, napětí stoupalo. Blížila se totiž večerní úniková hra!

Tématem hry byla záchrana školy před pádem do temnoty. Nebyla to tedy jen obyčejná stezka odvahy, ale děti musely řešit rébusy a úkoly, aby mohly projít dalšími tajemnými branami a získávat klíče, které teprve všechny společně dětem otevřely cestu k záchranné medicíně. Nutno říci, že i my s paní asistentkou jsme se trochu bály, když jsme stezku naposledy procházely a vše kontrolovaly, a to ještě nebyla úplná tma! Skláníme se tedy před dětmi za jejich statečnost, s níž únikovou hrou prošly, zvládly úkoly a dokázaly sebe i školu zachránit. A ta záchranná medicína prý chutnala sladce…

Když se potom všichni sešli ještě s bušícími srdíčky ve třídách, bylo už chvíli po desáté hodině. Byl čas rychle něco slupnout, vydrhnout zuby a zachumlat unavená tělíčka do přichystaných spacáků. Zatímco tělíčka si užívala zasloužený odpočinek, pusinky našim drahouškům ještě dlouhou dobu jely. Ale není právě to sdílené ponocování na těchto akcích to, na co se všichni nejvíc těší a na co se celý život vzpomíná?

Při společné snídani ve třídě jsme pak akci zhodnotili jako velmi podařenou a s dobrým pocitem jsme se my i děti vrhli do pátečních povinností. Děkujeme tímto hlavně jim, že se spaní zúčastnily, chovaly se zodpovědně, pomáhaly si a s odvahou se popraly s únikovou hrou - tedy že hlavně díky nim se akce tak povedla.

Poděkování patří také panu učiteli Harazinovi, bez kterého bychom asi opékání v takovém počasí vzdali. On se toho ale nebál, a nakonec i chvíle strávené venku byly moc fajn. Tímto jemu a stejně tak paní asistentce Bakalářové moc děkujeme za velkou pomoc s přípravou a realizací spaní ve škole. A už teď se těšíme na příští akci!

Krásný zbytek školního roku všem!